Kdy a kam do Keni?

Jan Varga

autor

Dá se říci, že v Keni panuje po celý rok obdobné počasí, a to hlavně díky faktu, že leží na rovníku. Za jedinou výjimku se dá považovat období dešťů, které každoročně v Keni začíná na přelomu března a dubna a končí v první polovině června. Nicméně i toto roční období má své kouzlo. Na pobřeží, zejména pak na Diani Beach, prší převážně v noci, což vytváří příjemné podmínky pro relaxaci a spánek. K ránu se obloha protrhává a dny bývají většinou i během dešťů slunečné. Nelze to ovšem brát jako pravidlo. Stává se stále častěji, že prší i několik dní v kuse. Ve vnitrozemí je situace ohledně dešťů horší. Prší déle a vytrvaleji nežli na pobřeží.

Průměrné teploty vzduchu se pohybují v rozmezí od 28 °C až po 32 °C. 28 °C je především během období dešťů. Teplota oceánu se pohybuje od 25 °C až po neuvěřitelných 28 °C. Po celý rok se v Keni rozednívá těšně před sedmou hodinou ranní a slunce zapadá zase těsně před sedmou hodinou večerní.

Z vlastní zkušenosti víme, že ideální místo pro dovolenou v Keni je Diani Beach. A to hned z několika důvodů. Největším z nich je podle nás přítomnost korálu, který se táhne ve vzdálenosti asi 700 m od břehu podél celé Diani Beach. Korál vytváří jakousi bariéru mezi pobřežím a otevřeným oceánem. Při přílivu se na něm rozbíjí i ty největší vlny, při odlivu poté korál vytváří krásnou vodní lagunu, jako stvořenou pro koupání. Další výhodou je větší soukromí a menší davy lidí oproti pobřeží severnímu, a to díky složitější, nikoli však komplikované, dopravě z mezinárodního letiště v Mombase. Z letiště totiž vede na Diani pouze jedna cesta, a to cesta vodní. Musíte tedy překonat záliv v Mombase trajektem. Najdete zde ty nejlepší a nejlépe hodnocené hotely v Keni. Není náhoda, že podle nezávislého průzkumu se právě Diani Beach zařadila mezi 20 nejkrásnějších pláží světa.

Diani Beach, Keňa

Velmi lákavá z hlediska zvěře v parcích je každoročně „velká migrace“. Ta probíhá už po staletí mezi dvěma parky. Tanzanským parkem Serengeti a Keňskou rezervací Maasai Mara. Neuvěřitelné masy zvířat, zejména pak milióny nostalgicky známých pakoňů žíhaných, zeber, žiraf atd. se rok co rok vydávají na svou pouť napříč africkým kontinentem.  Když vypasou svoji potravu v Serengeti, přesouvají se pakoně, mnoho dalších druhů antilop a zebry do severnější Masai Mary. Spolu s kopytníky se přesouvají i žirafy, sloni, lvi, levharti, gepardi, hyeny a také supi, čápi marabu a další mrchožrouti. Migrují za potravou z jižní části Serengeti směrem na sever, do keňské národní rezervace Maasai Mara. Tato událost začíná na přelomu července a srpna. V průběhu října zase zvěř migruje zpět. Záběry a obrázky, kdy nekončící stáda, v dech beroucím překonávání řeky Mara, zde svádí souboj o přežití (jak kopytníci, kteří musí řeku překročit, aby se dostali na zelené pastviny, tak predátoři z řeky Mara v čele s krokodýly nilskými, kteří riskují, aby si zajistili potravu), zná určitě každý z Vás.

Velká migrace, Masai Mara

Keňské národní parky a rezervace jsou ovšem hojně osídleny zvěří po celý rok. Je tak potom především na zkušených řidičích a průvodcích parků, kterých má naše cestovní kancelář mnoho, aby Vás za zvířaty zavedli. Řidiči a rangeři spolu komunikují pomocí vysílaček a jsou proto v mnoha případech schopni Vás za zvířaty dovést.

Za neodmyslitelnou nutnost při návštěvě keňského parku, ať už Masai Mary či jiného, patří bezesporu návštěva masajské vesnice. Za mírný poplatek (cca 10 USD) se podíváte do skutečného masajského kmene, který žije nezměněným způsobem života a dodržováním tradic již po staletí.

Masajové jsou africká černošská etnická skupina nilotského původu. Po dlouhém stěhování v minulosti se Masajové usadili mezi Kilimandžárem a horou Mount Keňa (Blízko nebe) tedy v dnešní severní Tanzánii a jihozápadní Keni. Počet Masajů je odhadován k 250 tisícům. Jejich pověst nespoutaných bojovníků a zachování si původního způsobu života je v dnešním moderním světě obdivuhodná. Mluví jazykem Maa, což je Nilo-Saharská jazyková skupina. U Masajů stále vládne patriarchální charakter. K nezměněným a stále používaným tradicím patří i masajské bydlení. Masajská vesnice neboli Boma má kruhovitý tvar. Je obehnána bohatým hutným „plotem“ postaveným z větví. Tento plot tvoří vnější kruh vesnice. Uvnitř vesnice je další široká kruhovitá ohrada, kde se na noc schovávají zvířata před divokou zvěří. Tahle ohrada tvoří jádro vesnice. Chatrče „staví“ výhradně ženy a to původní technologií. Materiál obstará příroda. Kostru chatrče tvoří dřevěné tyče upevněné v zemi, ty jsou protkané drobnějšími tyčemi. Na nich připlácána směs bahna, trávy, moči, hnoje a popela - to vše vysušené sluncem. Chatrč je poměrně malinká - 3x5 m a výškou nepřesáhne 1,5 m – dospělý muž se v chatrči nepostaví. Uvnitř můžeme naleznout domácí kuchyni, je zde sklad potravin a rodinného majetku. Masajové zde spí i jedí, jsou zde i malá zvířata. Uprostřed se nachází ohniště, ačkoli v chatrči není ani komín, ani okna. Vchod vede do chatrče nepřímo, což je jakési bezpečnostní opatření proti nezvaným nočním návštěvám. Přes noc se vchod ještě zakrývá různými látkami a klacky. Chatrč zajišťuje nejen chlad, ale uvnitř nenajdeme ani mouchy.